Více o počasí

I.

Naslouchej a rozpomeň se!
Ve jménu ANUa, rozpomeň se!
Ve jménu ENLILa, rozpomeň se!
Ve jménu ENKIho, rozpomeň se!
Když na výšinách nebesa neměla jméno,
Země nebyla pojmenovaná,
A nebylo nic kromě moře ABSU,
Starého,
A MUMMU TIAMAT, Staré,
Jenž je všechny nesla,
Byly jejich vody jako jedna voda.
V tomto čase, dříve než byli zrozeni ODVĚCÍ BOHOVÉ,
Nebyli nazýváni jménem,
Jejich osudy byly neznámé a neurčité,
Tehdy se stalo, že bohové byli stvořeni uvnitř Starého.
LLMU a LLAAMU se zrodili a byli nazváni jménem,
A po věky rostli věkem i rozměrem.
ANSHAR a KISHAR byli zrozeni,
zrodil se i ANU,

jenž zplodil NUDIMMUDa, našeho pána ENKIho,
Jenž nemá mezi bohy žádného soupeře.
Rozpomeň se!

Odvěcí se spolčili
Jak se stále vzdouvali, vyrušili TIAMAT, Starou.
Vskutku, sužovali břicho TIAMAT
Svým povstáním v příbytku nebes.
ABSU nemohl zmenšit jejich křik
TIAMAT byla před nimi němá.
Jejich konání bylo Starým odporné.
ABSU povstal, aby Odvěké bohy potají zničil.
ABSU bojoval magickými čáry a kouzly,
Avšak byl zabit magií Odvěkých bohů.
A to bylo jejich první vítězství.
Jeho tělo leželo v prázdném prostoru
V průrvě nebes
Ukrytý
Ležel,
Avšak jeho krev křičela k příbytku nebes.

TIAMAT
Rozzuřená
Naplněna zlým pohnutím
Řekla,
Nechť stvoříme zrůdy,
Které mohou jít a bojovat proti
Těmto synům nepravosti
Vražednému pokolení, které zničilo
Boha.
Povstala HUBUR, ta, jenž dává tvar všem věcem,
A je držitelkou Magie stejně jako náš pán.
Dodala k arzenálu Starých nedostižné zbraně,
Nesla hadí příšery
Ostrých zubů, dlouhých tesáků,
Naplnila jejich těla jedem
Zuřivé draky oděla hrůzou
Korunovala je svatozáří, učinila je jako bohy,
Tak, aby ten, kdo je spatří zemřel
A aby je s jejich vztyčenými těly
Nikdo nemohl zahnat.
Vzývala zmiji, draka a okřídleného býka,
Velkého lva, zuřivého (šíleného) boha a štířího člověka.
Mocné zběsilé démony, opeřené hady, člověka-koně,
Zplodila zbraně, které v boji
Nešetří žádného odvážného,
Čarovala kouzly staré magie,
. . . kromě toho jedenáct z nich zrodila
S KINGUem ,vůdcem přisluhovačů.

Rozpomeň se!
ENKI
Náš pane,
Maje strach z porážky, povolal jsi svého syna
MARDUKa
Povolal jsi jeho syna
Syna Magie
Řekl jsi mu tajné jméno
Tajné číslo
Tajnou podobu
Díky čemuž mohl bojovat
Se zástupem Starých
A zvítězit.
MARDUK KURIOS!
Nejjasnější hvězda mezi hvězdami
Nejsilnější bůh mezi bohy,
Syn magie a meče,
Dítě moudrosti a slova,
Jenž zná tajné jméno
Jenž zná tajné číslo
Jenž zná tajnou podobu
Vyzbrojil se diskem síly
Jel kupředu v ohnivém voze
Mocným hlasem volal kouzlo
Sálajícím plamenem vyplnil své tělo
Draci, zmije, všechno padlo
Lvi, lidé-koně, vše bylo zabito.
Mohutné kreatury HUBURu byli zabity
Kouzla, zaklínání, čarodějnictví bylo zlomeno.
Nic kromě TIAMAT nezůstalo.
Velký had, obrovský červ
Had s železnými zuby
Had s ostrými drápy
Had se smrtícíma očima,
Ona vyrazila proti MARDUKovi,
S řevem
S proklínánímv Vyrazila.
MARDUK udeřil diskem síly
Oslepil TIAMATiny smrtící oči
Monstrum zvedlo a narovnalo svá záda
Dávalo rány do všech směrů
Chrlilo prastará mocná slova
Křičelo prastará zaklínání
MARDUK udeřil znovu a foukl
Do jejího těla zlý (odporný) vítr
Jenž vyplnil zuřícího, zkaženého hada
MARDUK jí vstřelil do chřtánu
Kouzelný šíp ENKIho magie
MARDUK udeřil znovu a oddělil
Hlavu TIAMAT od jejího těla.

A vše ztichlo.
Rozpomeň se!
MARDUK
Vítězv Vzal desky (tabulky) osudu
Neurčeného
Pověsil si je kolem krku.
Velebil Odvěké bohy.
Byl prvním mezi nimi.

Roztrhl TIAMAT ve dví
A utvořil nebesa a zemi,
S bránou, která udržuje Staré Vně.
S bránou jejíž klíč je navždy ukryt
Vyjma synům MARDUKa
Vyjma stoupencům našeho pána
ENKIho
Prvního v magii mezi bohy.

Z krve KINGUa utvořil člověka.
Zbudoval strážné věže pro Odvěké
Upevnil jejich hvězdná těla jako souhvězdí
Takže mohou hlídat bránu ABSU
Hlídají bránu TIAMAT
Dohlížejí na bránu KINGUa
Bránu jejíž strážce je IAK SAKKAK spoutali.
Všechny Odvěké Síly brání
Návratu moci pradávného umění Starých
Magickým kouzlům Starých
Zaklínáním prvotní síly
Hoře KUR hadího boha
Hoře MASHU, hoře magie
Mrtvému KUTULU, mrtvému, avšak jen spícímu
TIAMAT, mrtvé, avšak spící
ABSU, KINGU, mrtvým, avšak spícím
Vrátí se někdy čas jejich pokolení?

My jsme ti ztracení
Z času před časem
Ze země za hvězdami
Z dob, kdy se ANU procházel po zemi
Ve společnosti jasných andělů.
Přežili jsme první válku
Mezi silami bohů
A viděli jsme hněv Starých
Temných andělů
Chodících po Zemi
My jsme z rodu, jenž tu byl před poutníky Noci.
Přečkali jsme věk, kdy na zemi vládl ABSU
A jeho síly vyhladily mnoho pokolení.
Přežili jsme na vrcholech
A pod úpatím hor
Mluvili jsme se škorpiony
S důvěrou, ale byli jsme zrazeni.
TIAMAT nám slíbila, že už nikdy nezaútočí
Vodou a větrem.
Avšak bohové jsou zapomnětliví.

Pod mořem NAR MARRATU
Pod mořem země, NAR MARRATU
Pod Světem - leží spící
Bůh hněvu, mrtvý, přesto jen spící
Bůh CUTHALU, mrtvý, avšak jen spící !
Pán KURu, klidný, přesto hřmící !
Jednooký meč, chladný. přesto planoucí !

Ten, kdo ho probudí, přivolává prastarou
Pomstu Odvěkých
Sedmi slavných bohů
Sedmi slavných měst
Na sebe i na svět
Dávnou pomstu.

Věz, že naše léta jsou léta válek,
A naše dny jsou měřeny bitvami.
A každá hodina je život
Ztracený do Universa
Ti z Universa
Postavili márnice Aby živili ďábly TIAMAT
A krev těch nejslabších
Je úlitbou k TIAMAT
Královně ghúlů,
Vykonavatelky bolesti.
K jejímu vzývání
Červená tekutina života
Musí být vylita na kámen.
Kámen udeřen mečem,
Kterým bylo zabito jedenáct lidí
Obětovaných HUBURovi
Tak, aby úder zazvonil
A přivolal TIAMAT z jejího spánku,
Z jejího spánku v dutinách
Země.
Nikdo se potom už nemůže odvážit jít dál,
Protože vyvolat Smrt znamená pronést
Poslední modlitbu smrti.

II.

O pokoleních Starých

UTUKK XUL
Popis pokolení
Starých je zde uveden,
Pokolení Starých
Jsou zde vzpomenuta.

Chlad a déšť, jenž rozežere všechny věci
To jsou zlí duchové
Zplození v Anuově stvoření
Zlořád bohů
PAZUZU
A milovaní synové ENGa
Potomstvo NINNKIGALa
Rozervané na kusy na výšinách, přináší dolů zničení
Jsou dětmi podsvětí
Hlasitě řvoucí na výšinách
Odporně drmolíce dole
Jsou ostrým jedem bohů.
Velkou bouří z nebe
To jsou oni
Sova, posel UGGIho
Pána smrti
To jsou oni
Jsou to děti
Zrozené na Zemi
Které byly zplozeny
ANUovým stvořením.

Nejvyšší zdi
Nejtlustší zdi
Nejsilnější zdi
Projdou jako záplava
Od domu k domu
Pustoší
Žádné dveře je nezastaví
Žádná závora je nezadrží
Skrze dveře proklouznou jako hadi
Skrze závory profičí jako vítr
Vyrvou manželku z manželova objetí
Popadnou dítě z mužova ledví
Vypudí muže z jeho domova, jeho země
Oni jsou spalující bolestí
Která se tiskne na záda člověka.

Jsou to ghúlové,
Duch děvky, která zemřela na ulici
Duch ženy, která zemřela při porodu
Duch ženy, která umře, naříkajíce s dítětem na prsou
Duch zlého člověka
Ten, jenž navštěvuje ulice
Nebo ten, jenž vyhledává postele.
Je jich sedm!
Sedm jich je!
Těchto sedm se zrodilo v horách MASHU
Nazývaných magickými
Přebývají v dutinách Země
Žijí mezi pustými místy na Zemi
V místech (prostorách) mezi
Prostory (místy)
Na nebi a na zemi neznámých
Jsou oděni hrůzou
Mezi staršími je nikdo nezná
Nemají jméno
Ani na nebi
Ani na zemi
Vznášejí se na hoře západu
A na hoře úsvitu křičí
Skrze jeskyně země se plíží
Leží uprostřed pustých míst země
Nejsou nikde známi
Ani na nebi
Ani na zemi
Nejsou objeveni
Neboť jejich místo je vně našeho prostoru
A mezi anděly země
Číhají
Sklánějí se pro oběť
Jsou dětmi podsvětí.

Padají z nebe jako déšť
Vychází jako mlha ze země
Dveře je nezastaví
Závory je nezastaví
Proklouznou dveřmi jako hadi
Vstoupí okny jako vítr
Oni jsou IDPA, vstupující hlavou
Oni jsou NAMTAR, vstupující srdcem
Oni jsou UTUK, vstupující čelem
Oni jsou ALAL, vstupující hrudí
Oni jsou GIGIM, uchvacující útroby
Oni jsou TELAL, chápající se ruky
Oni jsou URUKU, obří larvy, živící se krví

Je jich sedm!
Sedm jich je!
Dobývají všechny věže
Od URu do NIPPURu
Přesto je UR nezná
Přesto je NIPPUR nezná
Srazili moc
Všech mocných měst lidí
Přesto je lidé neznají
Ano, města je neznají
Porazili východní lesy
A zaplavili západní země
Přesto je východ nezná
Přesto je západ nezná
Jsou rukama svírající krk
Přesto je krk nezná
Ani lidé je neznají.
Jejich slova nejsou zapsána
Jejich čísla jsou neznámá
Jejich podoby jsou podobami všeho
Jejich obydlí
Pustá místa, kde jsou konány jejich obřady
Jejich obydlí
Příbytky lidí, kde byla přinesena oběť
Jejich obydlí
Místní země
A místní města
A země mezi zeměmi
Města mezi městy
V prostorách, kde nikdo nikdy nekráčel
V KURNUDE
Země, odkud se nikdo nevrátil
V EKURBAD
Na oltáři chrámu smrti
A v GI UMUNA
Na prsu jejich matky
V základech CHAOSU
V ARALIYA z MUMMU-TIAMAT
A v branách
IAK SAKKAKa!
Vzdušný duchu, rozpomeň se !
Duchu Země, rozpomeň se !

III.

O zapomenutých lidských pokoleních

Nebyl snad člověk stvořen z krve KINGUa
Velitele zástupů Starých?
Neovládá snad člověka v jeho duchu
Vize vzpoury proti Starším bohům?
Krev člověka je krví pomsty
Krev člověka je duchem pomsty
Síla člověka je silou Starých
A toto je smlouva
Proto, viz!! Starší bohové vlastní znamení
Kterým jsou navráceny síly Starých
Avšak i člověk vlastní znamení
Číslo
A podobu
Aby vzýval krev svých rodičů.
A toto je smlouva.
Stvořen Staršími bohy
Z krve Starých
Je člověk klíčem jímž
Může být prolomena brána IAK SAKKAKa
Kterou Staří
Vyhledávají svou pomstu
Na tváři země
Proti MARDUKovu potomstvu.
Proto, co je nové
Pochází z toho, co je staré
A co je staré
Bude nahrazeno tím, co je nové
A opět budou Staří
Vládnout na tváři země !
A toto je také smlouva !

IV.

O spánku ISHTARy

Přece jen ISHTAR
Královna nebe
Jasné světlo noci
Paní bohů
Upjala svou mysl v tomto směru
Z výšin pohlédla svou myslí,
Dolů upjala svou mysl
Vydala se z nebes
Do propasti
Ven z bran žijících
Aby vstoupila do bran smrti
Ze zemí, které známe
Do zemí, jež neznáme
Do země bez návratu
Do země královny ERESHKIGAL
ISHTAR, královna nebes, upjala svou mysl
a ducha
ISHTAR, dcera SINa, se vydala
Do černé země, země CUTHA
Vydala se
Do domu, odkud není návratu vedla své kroky
Na cestu odkud není návratu
Vedla své kroky
K jeskyni, navěky neosvětlené
Kde jsou poháry jílu vyzdviženy na oltář
Kde poháry prachu jsou potravou
Obyvatelům oděných jen křídly
K ABSU ISHTAR se vydala.
Tam, kde spí děsivý CUTHALU
Vydala se ISHTAR.

Strážce
Stál pevně.
Strážce
NINNGHIZHIDDA
Stál pevně.
A ISHTAR k němu promluvila.

NINNGHIZHIDDA! Hade hlubin!
NINNGHIZHIDDA! Rohatý hade hlubin!
NINNGHIZHIDDA! Opeřený hade hlubin!
Otevři!
Otevři dveře, abych mohla vstoupit!
NINNGHIZHIDDA, duchu hlubin, strážce brány, rozpomeň se!
Ve jménu našeho otce před vzletem (?), ENKIho, pána a
mistra mágů
Otevři dveře jimiž mohu vstoupit!
Otevři
Jinak ty dveře napadnu
Jinak rozlomím jejich závory
Jinak napadnu hrazení
Jinak napadnu jejich zdi násilím
Otevři dveře
Doširoka otevři bránu
Jinak způsobím, aby mrtví povstali!
Pozdvihnu mrtvé!
Způsobím, aby mrtví povstali a pohltili živé!
Otevři dveře
Jinak způsobím, aby mrtví převýšili počtem živé!
NINNGHIZHIDDA, duchu hlubin, strážce brány, otevři!
NINNGHIZHIDDA
Velký had
Se svinul zpět
A odpověděl
ISHTAR :

Paní
Královno mezi bohy
Půjdu před svou paní
ERESHKIGAL
Před královnu smrti
A ohlásím tě.

A NINNGHIZHIDDA
Rohatý had
Přistoupil k paní ERESHKIGAL
A řekl:

Hle, ISHTAR, tvá sestra
Královna mezi bohy
Stojí před branou!
Dcera SINa, paní ENKIho

Čeká.
A ERESHKIGAL zbledla strachem.
Temné vody se hnuly.

Běž, strážce brány.
Běž, NINNGHIZHIDDAo, strážce brány,
Otevři dveře ISHTAR
A zacházej s ní tak,
Jak je psáno ve staré smlouvě.

A NINNGHIZHIDDA uvolnil západku ze dveří
A temnota padla na ISHTAR
Temné vody zvedly a nesly bohyni světla
Do říší noci.
A had řekl:

Vstup,
Královno nebe vznešených
Ať se KUR může radovat
Ať CUTHA může vzdát chválu
Ať se KUTU může zasmát.
Vstup
Ať KUTULU může být potěšen tvou přítomností.

A ISHTAR vstoupila.
Je sedm bran a sedm nařízení.

V první bráně
NINGHIZHIDDA odejmul korunu,
Odstranil z její hlavy velkou korunu.
A ISHTAR se zeptala :
Proč jsi, hade, odstranil můj první klenot ?
A had odpověděl :
Taková je smlouva Starých, ustanovená ještě před časem,
Pravidla paní z KUTU.
Vstup do první brány.

Ve druhé bráně
NINNGHIZHIDDA odejmul hůl.
Vzal jí hůl z lapisu lazuli.
A ISHTAR se zeptala :
Proč jsi, NETI, vzal můj druhý klenot ?
A NETI odpověděl :
Taková je smlouva Starých, ustanovená ještě před časem
Nařízení paní z KUTU.
Vstup do druhé brány.

Ve třetí bráně
NINNGHIZHIDDA odejmul šperky,
Šperky kolem jejího krku odňal.
A ISHTAR se zeptala
Proč jsi, strážce Brány, vzal můj třetí klenot ?
A strážce Brány odpověděl :
Taková je smlouva Starých, ustanovená ještě před časem,
Nařízení paní z KUTU.
Vstup do třetí brány.

Ve čtvrté bráně
NINGHIZHIDDA odejmul šperky,
Šperky na jejích ňadrech vzal
A ISHTAR se zeptala :
Proč jsi, strážce vnějšku, vzal můj čtvrtý klenot ?
A strážce odpověděl :
Taková je smlouva Starých, ustanovená ještě před časem,
Nařízení paní z KUTU.
Vstup do čtvrté brány.

V páté bráně
NINNGHIZHIDDA odejmul šperky,
Opasek šperků kolem jejích boků vzal.
A ISHTAR se zeptala :
Proč jsi, hlídači zakázaného vstupu, odejmul můj pátý klenot?
A strážce odpověděl :
Taková je smlouva Starých, ustanovená ještě před časem,
Nařízení paní KUTUKu.
Vstup do páté brány.

V šesté bráně
NINNGHIZHIDDA odejmul šperky,
Šperky kolem jejího zápěstí
A šperky kolem jejích kotníků odejmul.
A ISHTAR se zeptala :
Proč jsi, NINNKIGALe, odejmul můj šestý klenot?
A NINKIGAL odpověděl :
Taková je, pradávná smlouva, ustanovená ještě před časem,
Nařízení paní z KUTU.
Vstup do šesté brány.

V sedmé bráně
NINNGHIZHIDDA odejmul šperky,
Ozdobná roucha ISHTARy vzal.
ISHTAR, bez ochrany, bez bezpečí,
ISHTAR, bez talismanu či amuletu, se zeptala :
Proč jsi, posle Starých, odejmul můj sedmý klenot?
A posel Starých odpověděl
Taková je smlouva Starých, ustanovená ještě před časem,
Nařízení paní z KUTU.
Vstup do sedmé brány a spatříš podsvětí.

ISHTAR sestoupila do země KUR
Do hlubin CUTHA sešla.
Zbavena svých sedmi talismanů horních světů
Zbavena svých sedmi sil země živých
Bez jídla života a vody života
Objevila se před ERESHKIGAL, paní smrti.

ERESHKIGAL vykřikla v její přítomnosti.
ISHTAR pozdvihla své paže.
ERESHKIGAL povolala NAMMTARa
Mága NAMMTARa.
Řka tato slova k němu promluvila :

Běž! Uvězni ji!
Spoutej ji v temnotě!
Svaž ji v moři pod mořem!
Pusť proti ní sedm ANNUNNAKI !
Pusť proti ní šedesát démonů!
Proti jejím očím, démony očí!
Proti jejím bokům, démony boků!
Proti jejímu srdci, démony srdce!
Proti jejím nohám, démony nohou!
Proti její hlavě, démony hlavy!
Proti jejímu celému tělu, démony KUR !

A démoni ji trhali ze všech stran.

A ANNUNAKI, děsiví soudcové,
Sedm pánů podsvětí,
Se kolem ní shromáždili.
Bohové bez tváře z ABSU
Zírali,
Znehybnili ji okem smrti,
Pohledem smrti
Zabili ji
A pověsili ji jako mrtvé tělo na kůl.
Šedesát démonů trhalo končetiny z jejích boků.
Její oči z lebky.
Její uši z hlavy.

ERESHKIGAL se radovala.
Slepý AZAG-THOTH se radoval
IAK SAKKAK se radoval
ISHNIGGARRAB se radoval
KUTULU se radoval
MASKIM vzdali chválu královně smrti
GIGIM Vzdali chválu ERESHKIGAL, královně smrti.

A Starší přepadl strach.
Náš otec ENKI
Pán Magie
Přijímající slovo NINSHUBURa
ISHTAŘinin sluha NINSHUBUR.
Slyší o ISHTAŘině spánku
V domě smrti
Slyší, jak byl GANZIR
Otevřen,
Jak tvář propasti
Doširoka rozevřela svá ústa
A polkla královnu nebe,
Královnu vycházejícího slunce.
A ENKI povolal zemi
ENKI povolal vítr
A ze země a z větru
ANKI utvořil dva elementární duchy
Utvořil KURGARRUa, ducha Země,
Utvořil KALATURRUa, ducha Vody,
KURGARRUovi dal jídlo života.
KALATURRUovi dal vodu života.
A k těmto obrazům hlasitě promluvil :

Povstaň, KURGARRU, duchu Země
Povstaň, KALATURRU, duchu Vody,
Povstaňte a veďte své kroky k bráně GANZIR,
K bráně podsvětí,
K zemi, odkud není návratu
Upřete své oči.
Sedm bran se vám otevře,
Žádné kouzlo vás nezadrží,
Neboť mé číslo je na vás.
Vezměte vak jídla života
Vezměte vak vody života
A ERESHKIGAL na vás nevztáhne svou ruku
ERESHKIGAL nebude mít nad vámi žádnou moc.
Najděte tělo INANNy,
Najděte tělo ISHTARy, naší královny.
A šedesátkrát ho posypte jídlem života.
A šedesátkrát ho pokropte vodou života,
Šedesátkrát jídlem života a vodou života
Pokropte její tělo.
A vskutku
ISHTAR povstane.

S obrovskými křídly
A šupinami jako hadi
Dva elementárové letěli k bráně,
Neviditelní :
NINNGHIZHIDDA je neviděl,
Neviditelní
Minuli sedm strážců,
Spěšně vstoupili do paláce smrti
A spatřili strašný výjev.

Leželi zde démoni celého Abyssu
Mrtví, přesto však snící, viseli na zdech
Domu smrti,
Bez tváře a strašliví
ANNUNAKI zírali,
Slepý a vzteklý AZAG-THOTH se vztyčil,
Oko na trůně se otevřelo,
Temné vody se hnuly,
Brány z lapis lazuli se třpytily
V temnotě.
Neviděná monstra,
Zplozená na úsvitu věků,
Zplozená v bitvě MARDUKa a TIAMAT,
Zplozená v HUBUR,
Se znamením HUBUR,
Vedené KINGUem . . .

Rychle prchli
Skrze palác smrti
Zastavili se pouze u těla ISHTAR
Krásné královny
Paní bohů
Paní všech nevěstek URu
Jasně svítící na nebi
Milovaná ENKIm
Pověšená a krvácející
Z tisíce ran.

ERESHKIGAL
Cítící jejich přítomnost,
Zakřičela.

KURGARRU
Vyzbrojený ohněm
Pohlédl na královnu mrtvol
paprskem ohně.

KALATURRU
Vyzbrojen plamenem
Pohlédl na královnu hrobů
Paprsky plamene.

A ERESHKIGAL,
Mocná v CUTHA
Odvrátila svou tvář.

Mrtvé tělo INANNy
Šedesátkrát kropili
Vodou života od ENKIho.
Na tělo ISHTARy
Šedesátkrát sypali
Jídlo života od ENKIho.
Na tělo
Zavěšené na kůlu
Směřovali ducha života.

INANNA povstala.

Temné vody se chvěly a vířily.

AZAG-THOTH zařval na svém trůně,
CUTHALU se zakymácel ze svého spánku.
ISHNIGARRAB prchl z paláce smrti,
IAK SAKKAK se třásl strachem a nenávistí.
ANNUNNAKI prchli ze svých trůnů,
Oko nad trůnem se dalo na útěk
ERESHKIGAL řvala a volala NAMMTARa
Volala mága NAMMTARa
Ale ne aby pronásledovala,
Nýbrž kvůli ochraně.

INANNA vystoupila z podsvětí.
S okřídlenými elementáry prchla přes brány,
Před GANZIR a NETI prchala.
A vskutku
Mrtví prchali před ní.

Když prchali přes první bránu
ISHTAR si vzala zpět svá ozdobená roucha.

Když prchali přes druhou bránu
ISHTAR si vzala zpět své ozdobné náramky.

Když prchali přes třetí bránu
ISHTAR si vzala zpět svůj zdobený pás.

Když prchali přes čtvrtou bránu
ISHTAR si vzala zpět svůj amulet.

Když prchali přes pátou bránu
ISHTAR si vzala zpět svůj ozdobný náhrdelník.

Když prchali přes šestou bránu
ISHTAR si vzala zpět svou hůl z lapisu.

Když prchali přes sedmou bránu
ISHTAR si vzala zpět svou korunu.

Povstali démoni,
A duchové mrtvých.
A šli s ní z bran,
Nedívali se ani napravo ani nalevo,
Šli vpředu i vzadu,
Šli s ISHTARou z brány GANZIR
Doprovázeli ji z podsvětí.

A ERESHKIGAL,
Opovrhovaná královna Abyssu, kde všichni budou utopeni,
Vyslovila kletbu
Slavnou a mocnou
Proti královně vycházejícího slunce
Jíž NAMMTAR dal formu.

Když milenec ISHTARy
Milý královny nebes
Sestupuje přede mě
Prochází branou GANZIR
Do domu smrti
Když s ním přicházejí naříkající lidé
Plačící ženy a naříkající muži
Když DUMUZI je zabit a pohřben
Mohou mrtví povstat a ucítit kadidlo !

V.

Neklesej ještě proto k zemi,
Do tmavě se lesknoucího světa
Kde ABSU leží v temných vodách
A CUTHALU spí a sní.

Neklesej ještě proto k zemi,
Neboť propast leží pod světem,
Dosažitelná žebříkem
O sedmi stupních
Dosažena sestupnou cestou
Která má sedm bran.

A tam stojí
Trůn
Zlé a zhoubné síly.
Neboť z hlubin světa
Povstane zlý démon
Zlý bůh
Zlý génius
Zlý pokušitel
Zlý přízrak
Zlý ďábel
Zlá larva
Nesoucí lživé znaky
Pro smrtelníky.
A mrtví povstanou a ucítí kadidlo !