|
Necronomicon, TEXT MAGAN -
překlad |
Autor: Anonymous, Středa, 25 červen @
03:14:45 CEST (přečteno: 76
krát) | |
Následující verše pocházejí z tajemného textu
nějakého kněze kultu, který je vším, co zbylo ze staré víry,
jež existovala již před tím, než byl postaven Babylon. Původně
byl v jejich jazyce, avšak já jsem ho přeložil do zlaté řeči
mé země tak, že mu můžete rozumět. Narazil jsem na tento text
při mých dávných cestách po krajích sedmi legendárních měst
URu, které již neexistují. Vypravuje o válce mezi bohy, která
se odehrávala v dobách, kam lidská paměť nesahá. Jsou tam
popsané hrůzy a příšernosti, se kterými se kněz setká při
svých obřadech, jejich příčiny (smysl), jejich přirozenost a
podstata. Počet řádků je posvátný i slova jsou posvátná a jsou
nejúčinnějším kouzlem proti zlým. Někteří venkovští mágové je
píší na pergamen nebo do hlíny, na keramiku, nebo je kreslí do
vzduchu, aby tak mohly být účinné, a aby si bohové připomněli
slova smlouvy.
Přepsal jsem tato slova do svého jazyka
a během těchto mnoha let je věrně zachovával. Má vlastní kopie
půjde se mnou na místo, kam se odeberu, až bude můj duch
odtržen od těla. Avšak pečlivě věnuj těmto slovům pozornost a
vzpomínej! Neboť vzpomínání si je nejdůležitější a nejmocnější
magií, jsa vzpomínkou věcí minulých i věcí budoucích, které
jsou tou stejnou vzpomínkou. A neukazuj tento text
nezasvěceným, protože způsobuje v lidech a ve zvířatech
šílenství a zuřivost.
I.
Naslouchej a rozpomeň se! Ve
jménu ANUa, rozpomeň se! Ve jménu ENLILa, rozpomeň
se! Ve jménu ENKIho, rozpomeň se! Když na výšinách
nebesa neměla jméno, Země nebyla pojmenovaná, A nebylo
nic kromě moře ABSU, Starého, A MUMMU TIAMAT,
Staré, Jenž je všechny nesla, Byly jejich vody jako
jedna voda. V tomto čase, dříve než byli zrozeni ODVĚCÍ
BOHOVÉ, Nebyli nazýváni jménem, Jejich osudy byly
neznámé a neurčité, Tehdy se stalo, že bohové byli
stvořeni uvnitř Starého. LLMU a LLAAMU se zrodili a byli
nazváni jménem, A po věky rostli věkem i
rozměrem. ANSHAR a KISHAR byli zrozeni, zrodil se i
ANU,
jenž zplodil NUDIMMUDa, našeho pána
ENKIho, Jenž nemá mezi bohy žádného soupeře. Rozpomeň
se!
Odvěcí se spolčili Jak se stále vzdouvali,
vyrušili TIAMAT, Starou. Vskutku, sužovali břicho
TIAMAT Svým povstáním v příbytku nebes. ABSU nemohl
zmenšit jejich křik TIAMAT byla před nimi němá. Jejich
konání bylo Starým odporné. ABSU povstal, aby Odvěké bohy
potají zničil. ABSU bojoval magickými čáry a
kouzly, Avšak byl zabit magií Odvěkých bohů. A to bylo
jejich první vítězství. Jeho tělo leželo v prázdném
prostoru V průrvě nebes Ukrytý Ležel, Avšak jeho
krev křičela k příbytku
nebes.
TIAMAT Rozzuřená Naplněna zlým
pohnutím Řekla, Nechť stvoříme zrůdy, Které mohou
jít a bojovat proti Těmto synům nepravosti Vražednému
pokolení, které zničilo Boha. Povstala HUBUR, ta, jenž
dává tvar všem věcem, A je držitelkou Magie stejně jako
náš pán. Dodala k arzenálu Starých nedostižné
zbraně, Nesla hadí příšery Ostrých zubů, dlouhých
tesáků, Naplnila jejich těla jedem Zuřivé draky oděla
hrůzou Korunovala je svatozáří, učinila je jako
bohy, Tak, aby ten, kdo je spatří zemřel A aby je s
jejich vztyčenými těly Nikdo nemohl zahnat. Vzývala
zmiji, draka a okřídleného býka, Velkého lva, zuřivého
(šíleného) boha a štířího člověka. Mocné zběsilé démony,
opeřené hady, člověka-koně, Zplodila zbraně, které v
boji Nešetří žádného odvážného, Čarovala kouzly staré
magie, . . . kromě toho jedenáct z nich zrodila S
KINGUem ,vůdcem přisluhovačů.
Rozpomeň
se! ENKI Náš pane, Maje strach z porážky, povolal
jsi svého syna MARDUKa Povolal jsi jeho syna Syna
Magie Řekl jsi mu tajné jméno Tajné číslo Tajnou
podobu Díky čemuž mohl bojovat Se zástupem
Starých A zvítězit. MARDUK KURIOS! Nejjasnější
hvězda mezi hvězdami Nejsilnější bůh mezi bohy, Syn
magie a meče, Dítě moudrosti a slova, Jenž zná tajné
jméno Jenž zná tajné číslo Jenž zná tajnou
podobu Vyzbrojil se diskem síly Jel kupředu v ohnivém
voze Mocným hlasem volal kouzlo Sálajícím plamenem
vyplnil své tělo Draci, zmije, všechno padlo Lvi,
lidé-koně, vše bylo zabito. Mohutné kreatury HUBURu byli
zabity Kouzla, zaklínání, čarodějnictví bylo
zlomeno. Nic kromě TIAMAT nezůstalo. Velký had,
obrovský červ Had s železnými zuby Had s ostrými
drápy Had se smrtícíma očima, Ona vyrazila proti
MARDUKovi, S řevem S proklínánímv Vyrazila. MARDUK
udeřil diskem síly Oslepil TIAMATiny smrtící
oči Monstrum zvedlo a narovnalo svá záda Dávalo rány
do všech směrů Chrlilo prastará mocná slova Křičelo
prastará zaklínání MARDUK udeřil znovu a foukl Do
jejího těla zlý (odporný) vítr Jenž vyplnil zuřícího,
zkaženého hada MARDUK jí vstřelil do chřtánu Kouzelný
šíp ENKIho magie MARDUK udeřil znovu a oddělil Hlavu
TIAMAT od jejího těla.
A vše ztichlo. Rozpomeň
se! MARDUK Vítězv Vzal desky (tabulky)
osudu Neurčeného Pověsil si je kolem krku. Velebil
Odvěké bohy. Byl prvním mezi nimi.
Roztrhl TIAMAT
ve dví A utvořil nebesa a zemi, S bránou, která
udržuje Staré Vně. S bránou jejíž klíč je navždy
ukryt Vyjma synům MARDUKa Vyjma stoupencům našeho
pána ENKIho Prvního v magii mezi bohy.
Z krve
KINGUa utvořil člověka. Zbudoval strážné věže pro
Odvěké Upevnil jejich hvězdná těla jako
souhvězdí Takže mohou hlídat bránu ABSU Hlídají bránu
TIAMAT Dohlížejí na bránu KINGUa Bránu jejíž strážce
je IAK SAKKAK spoutali. Všechny Odvěké Síly
brání Návratu moci pradávného umění Starých Magickým
kouzlům Starých Zaklínáním prvotní síly Hoře KUR
hadího boha Hoře MASHU, hoře magie Mrtvému KUTULU,
mrtvému, avšak jen spícímu TIAMAT, mrtvé, avšak
spící ABSU, KINGU, mrtvým, avšak spícím Vrátí se někdy
čas jejich pokolení?
My jsme ti ztracení Z času
před časem Ze země za hvězdami Z dob, kdy se ANU
procházel po zemi Ve společnosti jasných
andělů. Přežili jsme první válku Mezi silami bohů A
viděli jsme hněv Starých Temných andělů Chodících po
Zemi My jsme z rodu, jenž tu byl před poutníky
Noci. Přečkali jsme věk, kdy na zemi vládl ABSU A jeho
síly vyhladily mnoho pokolení. Přežili jsme na vrcholech
A pod úpatím hor Mluvili jsme se škorpiony S
důvěrou, ale byli jsme zrazeni. TIAMAT nám slíbila, že už
nikdy nezaútočí Vodou a větrem. Avšak bohové jsou
zapomnětliví.
Pod mořem NAR MARRATU Pod mořem
země, NAR MARRATU Pod Světem - leží spící Bůh hněvu,
mrtvý, přesto jen spící Bůh CUTHALU, mrtvý, avšak jen
spící ! Pán KURu, klidný, přesto hřmící ! Jednooký
meč, chladný. přesto planoucí !
Ten, kdo ho probudí,
přivolává prastarou Pomstu Odvěkých Sedmi slavných
bohů Sedmi slavných měst Na sebe i na svět Dávnou
pomstu.
Věz, že naše léta jsou léta válek, A naše
dny jsou měřeny bitvami. A každá hodina je
život Ztracený do Universa Ti z Universa Postavili
márnice Aby živili ďábly TIAMAT A krev těch
nejslabších Je úlitbou k TIAMAT Královně
ghúlů, Vykonavatelky bolesti. K jejímu
vzývání Červená tekutina života Musí být vylita na
kámen. Kámen udeřen mečem, Kterým bylo zabito jedenáct
lidí Obětovaných HUBURovi Tak, aby úder zazvonil A
přivolal TIAMAT z jejího spánku, Z jejího spánku v
dutinách Země. Nikdo se potom už nemůže odvážit jít
dál, Protože vyvolat Smrt znamená pronést Poslední
modlitbu smrti.
II.
O pokoleních
Starých
UTUKK XUL Popis pokolení Starých je
zde uveden, Pokolení Starých Jsou zde
vzpomenuta.
Chlad a déšť, jenž rozežere všechny
věci To jsou zlí duchové Zplození v Anuově
stvoření Zlořád bohů PAZUZU A milovaní synové
ENGa Potomstvo NINNKIGALa Rozervané na kusy na
výšinách, přináší dolů zničení Jsou dětmi
podsvětí Hlasitě řvoucí na výšinách Odporně drmolíce
dole Jsou ostrým jedem bohů. Velkou bouří z nebe To
jsou oni Sova, posel UGGIho Pána smrti To jsou
oni Jsou to děti Zrozené na Zemi Které byly
zplozeny ANUovým stvořením.
Nejvyšší
zdi Nejtlustší zdi Nejsilnější zdi Projdou jako
záplava Od domu k domu Pustoší Žádné dveře je
nezastaví Žádná závora je nezadrží Skrze dveře
proklouznou jako hadi Skrze závory profičí jako
vítr Vyrvou manželku z manželova objetí Popadnou dítě
z mužova ledví Vypudí muže z jeho domova, jeho
země Oni jsou spalující bolestí Která se tiskne na
záda člověka.
Jsou to ghúlové, Duch děvky, která
zemřela na ulici Duch ženy, která zemřela při
porodu Duch ženy, která umře, naříkajíce s dítětem na
prsou Duch zlého člověka Ten, jenž navštěvuje
ulice Nebo ten, jenž vyhledává postele. Je jich
sedm! Sedm jich je! Těchto sedm se zrodilo v horách
MASHU Nazývaných magickými Přebývají v dutinách
Země Žijí mezi pustými místy na Zemi V místech
(prostorách) mezi Prostory (místy) Na nebi a na zemi
neznámých Jsou oděni hrůzou Mezi staršími je nikdo
nezná Nemají jméno Ani na nebi Ani na
zemi Vznášejí se na hoře západu A na hoře úsvitu
křičí Skrze jeskyně země se plíží Leží uprostřed
pustých míst země Nejsou nikde známi Ani na
nebi Ani na zemi Nejsou objeveni Neboť jejich místo
je vně našeho prostoru A mezi anděly
země Číhají Sklánějí se pro oběť Jsou dětmi
podsvětí.
Padají z nebe jako déšť Vychází jako
mlha ze země Dveře je nezastaví Závory je
nezastaví Proklouznou dveřmi jako hadi Vstoupí okny
jako vítr Oni jsou IDPA, vstupující hlavou Oni jsou
NAMTAR, vstupující srdcem Oni jsou UTUK, vstupující
čelem Oni jsou ALAL, vstupující hrudí Oni jsou GIGIM,
uchvacující útroby Oni jsou TELAL, chápající se
ruky Oni jsou URUKU, obří larvy, živící se krví
Je
jich sedm! Sedm jich je! Dobývají všechny věže Od
URu do NIPPURu Přesto je UR nezná Přesto je NIPPUR
nezná Srazili moc Všech mocných měst lidí Přesto je
lidé neznají Ano, města je neznají Porazili východní
lesy A zaplavili západní země Přesto je východ
nezná Přesto je západ nezná Jsou rukama svírající
krk Přesto je krk nezná Ani lidé je neznají. Jejich
slova nejsou zapsána Jejich čísla jsou neznámá Jejich
podoby jsou podobami všeho Jejich obydlí Pustá místa,
kde jsou konány jejich obřady Jejich obydlí Příbytky
lidí, kde byla přinesena oběť Jejich obydlí Místní
země A místní města A země mezi zeměmi Města mezi
městy V prostorách, kde nikdo nikdy nekráčel V
KURNUDE Země, odkud se nikdo nevrátil V EKURBAD Na
oltáři chrámu smrti A v GI UMUNA Na prsu jejich
matky V základech CHAOSU V ARALIYA z MUMMU-TIAMAT A
v branách IAK SAKKAKa! Vzdušný duchu, rozpomeň se
! Duchu Země, rozpomeň se !
III.
O
zapomenutých lidských pokoleních
Nebyl snad
člověk stvořen z krve KINGUa Velitele zástupů
Starých? Neovládá snad člověka v jeho duchu Vize
vzpoury proti Starším bohům? Krev člověka je krví
pomsty Krev člověka je duchem pomsty Síla člověka je
silou Starých A toto je smlouva Proto, viz!! Starší
bohové vlastní znamení Kterým jsou navráceny síly
Starých Avšak i člověk vlastní znamení Číslo A
podobu Aby vzýval krev svých rodičů. A toto je
smlouva. Stvořen Staršími bohy Z krve Starých Je
člověk klíčem jímž Může být prolomena brána IAK
SAKKAKa Kterou Staří Vyhledávají svou pomstu Na
tváři země Proti MARDUKovu potomstvu. Proto, co je
nové Pochází z toho, co je staré A co je staré Bude
nahrazeno tím, co je nové A opět budou Staří Vládnout
na tváři země ! A toto je také smlouva
!
IV.
O spánku ISHTARy
Přece jen
ISHTAR Královna nebe Jasné světlo noci Paní
bohů Upjala svou mysl v tomto směru Z výšin pohlédla
svou myslí, Dolů upjala svou mysl Vydala se z
nebes Do propasti Ven z bran žijících Aby vstoupila
do bran smrti Ze zemí, které známe Do zemí, jež
neznáme Do země bez návratu Do země královny
ERESHKIGAL ISHTAR, královna nebes, upjala svou mysl a
ducha ISHTAR, dcera SINa, se vydala Do černé země,
země CUTHA Vydala se Do domu, odkud není návratu vedla
své kroky Na cestu odkud není návratu Vedla své
kroky K jeskyni, navěky neosvětlené Kde jsou poháry
jílu vyzdviženy na oltář Kde poháry prachu jsou
potravou Obyvatelům oděných jen křídly K ABSU ISHTAR
se vydala. Tam, kde spí děsivý CUTHALU Vydala se
ISHTAR.
Strážce Stál
pevně. Strážce NINNGHIZHIDDA Stál pevně. A
ISHTAR k němu promluvila.
NINNGHIZHIDDA! Hade
hlubin! NINNGHIZHIDDA! Rohatý hade
hlubin! NINNGHIZHIDDA! Opeřený hade
hlubin! Otevři! Otevři dveře, abych mohla
vstoupit! NINNGHIZHIDDA, duchu hlubin, strážce brány,
rozpomeň se! Ve jménu našeho otce před vzletem (?),
ENKIho, pána a mistra mágů Otevři dveře jimiž mohu
vstoupit! Otevři Jinak ty dveře napadnu Jinak
rozlomím jejich závory Jinak napadnu hrazení Jinak
napadnu jejich zdi násilím Otevři dveře Doširoka
otevři bránu Jinak způsobím, aby mrtví
povstali! Pozdvihnu mrtvé! Způsobím, aby mrtví
povstali a pohltili živé! Otevři dveře Jinak způsobím,
aby mrtví převýšili počtem živé! NINNGHIZHIDDA, duchu
hlubin, strážce brány, otevři! NINNGHIZHIDDA Velký
had Se svinul zpět A odpověděl ISHTAR
:
Paní Královno mezi bohy Půjdu před svou
paní ERESHKIGAL Před královnu smrti A ohlásím
tě.
A NINNGHIZHIDDA Rohatý had Přistoupil k
paní ERESHKIGAL A řekl:
Hle, ISHTAR, tvá
sestra Královna mezi bohy Stojí před branou! Dcera
SINa, paní ENKIho
Čeká. A ERESHKIGAL zbledla
strachem. Temné vody se hnuly.
Běž, strážce
brány. Běž, NINNGHIZHIDDAo, strážce brány, Otevři
dveře ISHTAR A zacházej s ní tak, Jak je psáno ve
staré smlouvě.
A NINNGHIZHIDDA uvolnil západku ze
dveří A temnota padla na ISHTAR Temné vody zvedly a
nesly bohyni světla Do říší noci. A had
řekl:
Vstup, Královno nebe vznešených Ať se KUR
může radovat Ať CUTHA může vzdát chválu Ať se KUTU
může zasmát. Vstup Ať KUTULU může být potěšen tvou
přítomností.
A ISHTAR vstoupila. Je sedm bran a
sedm nařízení.
V první bráně NINGHIZHIDDA odejmul
korunu, Odstranil z její hlavy velkou korunu. A ISHTAR
se zeptala : Proč jsi, hade, odstranil můj první klenot
? A had odpověděl : Taková je smlouva Starých,
ustanovená ještě před časem, Pravidla paní z
KUTU. Vstup do první brány.
Ve druhé
bráně NINNGHIZHIDDA odejmul hůl. Vzal jí hůl z lapisu
lazuli. A ISHTAR se zeptala : Proč jsi, NETI, vzal můj
druhý klenot ? A NETI odpověděl : Taková je smlouva
Starých, ustanovená ještě před časem Nařízení paní z
KUTU. Vstup do druhé brány.
Ve třetí
bráně NINNGHIZHIDDA odejmul šperky, Šperky kolem
jejího krku odňal. A ISHTAR se zeptala Proč jsi,
strážce Brány, vzal můj třetí klenot ? A strážce Brány
odpověděl : Taková je smlouva Starých, ustanovená ještě
před časem, Nařízení paní z KUTU. Vstup do třetí
brány.
Ve čtvrté bráně NINGHIZHIDDA odejmul
šperky, Šperky na jejích ňadrech vzal A ISHTAR se
zeptala : Proč jsi, strážce vnějšku, vzal můj čtvrtý
klenot ? A strážce odpověděl : Taková je smlouva
Starých, ustanovená ještě před časem, Nařízení paní z
KUTU. Vstup do čtvrté brány.
V páté
bráně NINNGHIZHIDDA odejmul šperky, Opasek šperků
kolem jejích boků vzal. A ISHTAR se zeptala : Proč
jsi, hlídači zakázaného vstupu, odejmul můj pátý
klenot? A strážce odpověděl : Taková je smlouva
Starých, ustanovená ještě před časem, Nařízení paní
KUTUKu. Vstup do páté brány.
V šesté
bráně NINNGHIZHIDDA odejmul šperky, Šperky kolem
jejího zápěstí A šperky kolem jejích kotníků
odejmul. A ISHTAR se zeptala : Proč jsi, NINNKIGALe,
odejmul můj šestý klenot? A NINKIGAL odpověděl
: Taková je, pradávná smlouva, ustanovená ještě před
časem, Nařízení paní z KUTU. Vstup do šesté
brány.
V sedmé bráně NINNGHIZHIDDA odejmul
šperky, Ozdobná roucha ISHTARy vzal. ISHTAR, bez
ochrany, bez bezpečí, ISHTAR, bez talismanu či amuletu,
se zeptala : Proč jsi, posle Starých, odejmul můj sedmý
klenot? A posel Starých odpověděl Taková je smlouva
Starých, ustanovená ještě před časem, Nařízení paní z
KUTU. Vstup do sedmé brány a spatříš
podsvětí.
ISHTAR sestoupila do země KUR Do hlubin
CUTHA sešla. Zbavena svých sedmi talismanů horních
světů Zbavena svých sedmi sil země živých Bez jídla
života a vody života Objevila se před ERESHKIGAL, paní
smrti.
ERESHKIGAL vykřikla v její
přítomnosti. ISHTAR pozdvihla své paže. ERESHKIGAL
povolala NAMMTARa Mága NAMMTARa. Řka tato slova k němu
promluvila :
Běž! Uvězni ji! Spoutej ji v
temnotě! Svaž ji v moři pod mořem! Pusť proti ní sedm
ANNUNNAKI ! Pusť proti ní šedesát démonů! Proti jejím
očím, démony očí! Proti jejím bokům, démony
boků! Proti jejímu srdci, démony srdce! Proti jejím
nohám, démony nohou! Proti její hlavě, démony
hlavy! Proti jejímu celému tělu, démony KUR !
A
démoni ji trhali ze všech stran.
A ANNUNAKI, děsiví
soudcové, Sedm pánů podsvětí, Se kolem ní
shromáždili. Bohové bez tváře z
ABSU Zírali, Znehybnili ji okem smrti, Pohledem
smrti Zabili ji A pověsili ji jako mrtvé tělo na
kůl. Šedesát démonů trhalo končetiny z jejích
boků. Její oči z lebky. Její uši z
hlavy.
ERESHKIGAL se radovala. Slepý AZAG-THOTH se
radoval IAK SAKKAK se radoval ISHNIGGARRAB se
radoval KUTULU se radoval MASKIM vzdali chválu
královně smrti GIGIM Vzdali chválu ERESHKIGAL, královně
smrti.
A Starší přepadl strach. Náš otec
ENKI Pán Magie Přijímající slovo
NINSHUBURa ISHTAŘinin sluha NINSHUBUR. Slyší o
ISHTAŘině spánku V domě smrti Slyší, jak byl
GANZIR Otevřen, Jak tvář propasti Doširoka
rozevřela svá ústa A polkla královnu nebe, Královnu
vycházejícího slunce. A ENKI povolal zemi ENKI povolal
vítr A ze země a z větru ANKI utvořil dva elementární
duchy Utvořil KURGARRUa, ducha Země, Utvořil
KALATURRUa, ducha Vody, KURGARRUovi dal jídlo
života. KALATURRUovi dal vodu života. A k těmto
obrazům hlasitě promluvil :
Povstaň, KURGARRU, duchu
Země Povstaň, KALATURRU, duchu Vody, Povstaňte a veďte
své kroky k bráně GANZIR, K bráně podsvětí, K zemi,
odkud není návratu Upřete své oči. Sedm bran se vám
otevře, Žádné kouzlo vás nezadrží, Neboť mé číslo je
na vás. Vezměte vak jídla života Vezměte vak vody
života A ERESHKIGAL na vás nevztáhne svou
ruku ERESHKIGAL nebude mít nad vámi žádnou
moc. Najděte tělo INANNy, Najděte tělo ISHTARy, naší
královny. A šedesátkrát ho posypte jídlem života. A
šedesátkrát ho pokropte vodou života, Šedesátkrát jídlem
života a vodou života Pokropte její tělo. A
vskutku ISHTAR povstane.
S obrovskými křídly A
šupinami jako hadi Dva elementárové letěli k
bráně, Neviditelní : NINNGHIZHIDDA je
neviděl, Neviditelní Minuli sedm strážců, Spěšně
vstoupili do paláce smrti A spatřili strašný
výjev.
Leželi zde démoni celého Abyssu Mrtví,
přesto však snící, viseli na zdech Domu smrti, Bez
tváře a strašliví ANNUNAKI zírali, Slepý a vzteklý
AZAG-THOTH se vztyčil, Oko na trůně se otevřelo, Temné
vody se hnuly, Brány z lapis lazuli se třpytily V
temnotě. Neviděná monstra, Zplozená na úsvitu
věků, Zplozená v bitvě MARDUKa a TIAMAT, Zplozená v
HUBUR, Se znamením HUBUR, Vedené KINGUem . .
.
Rychle prchli Skrze palác smrti Zastavili se
pouze u těla ISHTAR Krásné královny Paní bohů Paní
všech nevěstek URu Jasně svítící na nebi Milovaná
ENKIm Pověšená a krvácející Z tisíce
ran.
ERESHKIGAL Cítící jejich
přítomnost, Zakřičela.
KURGARRU Vyzbrojený
ohněm Pohlédl na královnu mrtvol paprskem
ohně.
KALATURRU Vyzbrojen plamenem Pohlédl na
královnu hrobů Paprsky plamene.
A
ERESHKIGAL, Mocná v CUTHA Odvrátila svou
tvář.
Mrtvé tělo INANNy Šedesátkrát
kropili Vodou života od ENKIho. Na tělo
ISHTARy Šedesátkrát sypali Jídlo života od
ENKIho. Na tělo Zavěšené na kůlu Směřovali ducha
života.
INANNA povstala.
Temné vody se chvěly
a vířily.
AZAG-THOTH zařval na svém trůně, CUTHALU
se zakymácel ze svého spánku. ISHNIGARRAB prchl z paláce
smrti, IAK SAKKAK se třásl strachem a
nenávistí. ANNUNNAKI prchli ze svých trůnů, Oko nad
trůnem se dalo na útěk ERESHKIGAL řvala a volala
NAMMTARa Volala mága NAMMTARa Ale ne aby
pronásledovala, Nýbrž kvůli ochraně.
INANNA
vystoupila z podsvětí. S okřídlenými elementáry prchla
přes brány, Před GANZIR a NETI prchala. A
vskutku Mrtví prchali před ní.
Když prchali přes
první bránu ISHTAR si vzala zpět svá ozdobená
roucha.
Když prchali přes druhou bránu ISHTAR si
vzala zpět své ozdobné náramky.
Když prchali přes
třetí bránu ISHTAR si vzala zpět svůj zdobený
pás.
Když prchali přes čtvrtou bránu ISHTAR si
vzala zpět svůj amulet.
Když prchali přes pátou
bránu ISHTAR si vzala zpět svůj ozdobný
náhrdelník.
Když prchali přes šestou bránu ISHTAR
si vzala zpět svou hůl z lapisu.
Když prchali přes
sedmou bránu ISHTAR si vzala zpět svou
korunu.
Povstali démoni, A duchové mrtvých. A
šli s ní z bran, Nedívali se ani napravo ani
nalevo, Šli vpředu i vzadu, Šli s ISHTARou z brány
GANZIR Doprovázeli ji z podsvětí.
A
ERESHKIGAL, Opovrhovaná královna Abyssu, kde všichni
budou utopeni, Vyslovila kletbu Slavnou a
mocnou Proti královně vycházejícího slunce Jíž NAMMTAR
dal formu.
Když milenec ISHTARy Milý královny
nebes Sestupuje přede mě Prochází branou GANZIR Do
domu smrti Když s ním přicházejí naříkající
lidé Plačící ženy a naříkající muži Když DUMUZI je
zabit a pohřben Mohou mrtví povstat a ucítit kadidlo
!
V.
Neklesej ještě proto k zemi, Do
tmavě se lesknoucího světa Kde ABSU leží v temných
vodách A CUTHALU spí a sní.
Neklesej ještě proto k
zemi, Neboť propast leží pod světem, Dosažitelná
žebříkem O sedmi stupních Dosažena sestupnou
cestou Která má sedm bran.
A tam
stojí Trůn Zlé a zhoubné síly. Neboť z hlubin
světa Povstane zlý démon Zlý bůh Zlý génius Zlý
pokušitel Zlý přízrak Zlý ďábel Zlá
larva Nesoucí lživé znaky Pro smrtelníky. A mrtví
povstanou a ucítí kadidlo
!
|
| |
Necronomicon, TEXT MAGAN - překlad | 2
komentáře |
|
Za komentáře ručí odesílatel. Náš server neručí
za jejich obsah |
Re: Necronomicon, TEXT MAGAN - překlad (Body: 1) od Muriel
(hana.sudkova@seznam.cz) dne Středa, 25 červen @ 09:34:59
CEST (Informace
o uživateli) |
Mám skoro to samé, jen trochu jiný překlad - teď z fleku si
nevzpomínám, ale např.: ...Vzdušný duchu, rozpomeň se, Duchu
Země, rozpomeň se...
Duchu nebes, vzpomeň si, Duchu
Země, vzpomeň si...
Je toho víc, ale jak říkám, takhle z
fleku... |
[ Odpovědět
]
Nebudem se ptát anebo kdo se moc ptá moc se doví (Body: 1) od Snape
(Snape.Eduard@seznam.cz) dne Středa, 25 červen @ 10:39:23
CEST (Informace
o uživateli) |
Ave XXX Anonym
1. Sammael & BlueWolf-vampires of
darkness - kdo se ptá moc se doví, ale pokud jsi autorem překladu
onoho starého textu a autorem stránek, pak nechápu proč se bojíš a
vystupuješ jako Anonym. Nemyslím, že by bylo se čeho bát. Pokud jsi
zkoušel to zda jsem autorem oněch stránek a překladu tak ti klidně
odpovím - autorem stránek a překladu určitě ne. (To autorství
původní originální lejstro a písmo nechám na tobě, ale né že bych
obsahu nerozuměl)
2. Né aby jsi vzýval Marduka a jeho duchy
a strážce bran(ale ty strášce ještě jó).
3. TIAMAT a duchové
TIAMATU nespí tak jak by se na prví pohled zdálo a někdy je těžké je
zvládnout a ukočírovat. Rozhodně Ti neradím probouzet TIAMAT aby
zničila mne nebo někoho jiného. Měl by jsi problémy ty né já.
4. V žádném případě mě nespojuj s MARDUKEM a s DRAKEM.
5. Pozor onem tebou přeložený text nápadně připomíná Starý
Zákon.
6. Co mám společného s Metalovým Dědou a metalovou
Bábou? - Víc než jsi myslíš.
7. Je zajímavé to, že došlo ke
zrušení mého připojeni FrSlanina na www.ritual.cz těsně po té, co
jsem ti psal.
Franta Slanina alias Snape
P.S: Jó a
ta tmavovlasá paní z astrálu vždy lže a ta světlovlasá mluví pravdu,
ale nikdy nevíš, když se jich ptáš, která je
která. |
[ Odpovědět
]
|